Komentáře: Ptát se otázky – Malá hudba moci

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sun, 18 Nov 2007 10:46:52 +0000

Kohout
Článek dobrý, mám chuť se na tu hru jet podívat. Řekl bych, že Kohout díky své osobní zkušenosti dokáže demaskovat mnohé. Osobně si z jeho díla nejvíc cením hry o Husovi v Kostnici. Je inscenačně nejspíš hodně náročná, tak ani nevím, zda ji někdy někdo v Čechách hrál. Stačil mi její text, abych se před autorem docela sklonil – ať má za sebou cokoliv špatného, dokázal to předestilovat do zkušenosti, která další lidi obohatí. Protože jakoby vidí mnohem víc rovin skutečnosti, než si našinec dokáže najednou obvykle uvědomit. Boří neuvědomované mýty.

Totéž Kundera. Totéž Grass. Totéž Villon :-). Zkušenosti se zlem – a nutnost se s ním sám v sobě vypořádat – to se prostě nedá vyspekulovat.

To neznamená, že Kohout nenapsal slabé věci. Talent umožňuje chrlení a častušky. O tom by mohli vyprávět takoví jako Nezval, Vrchlický… Naštěstí si skoro pokaždé takoví autoři dokážou svou minulou placatost uvědomit – a tvoří tak dobré věci „ve vlnách“.

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Fri, 16 Nov 2007 07:45:44 +0000

Určitě nemáte důvod
se za svoje slzy stydět. – Něco intimnějšího: já se rozbrečím skoro pokaždé, když se dívám na Zamilovaného Shakespeara, a úplně pokaždé, když se dívám na Philadelphii.

Dobře však cítím, že v obou zážitcích je rozdíl: Shakespeare je udělaný tak, aby dojímal – stavění dialogů, propojování příběhu filmu a příběhu dramatu, nástupy hudby. Je to prostě vkusná manipulace s divákem, po níž nezůstane nic; jen ty vyplakané slzy. A Kohout je taky jen manipulátor. Někdy více, někdy méně věrohodný. Myslí jenom na potlesk, a to je prostě z mého pohledu málo.

Ivane, já nějak nevím o studentech, které Kohout vyhazoval ze školy. To máte z Kunderova Žertu nebo odkud? – Tím nechci říct, že za sebou nemá ledacos. Když mu král Miroslav obloudil princeznu Krasomilu, byl by ho tehdy chtěl nechat soudit, odsoudit, pravděpodobně i popravit…

Koneckonců, byla by to bývala „třídní spravedlnost“.

Od: Veronika Řepíková

Veronika Řepíková — Thu, 15 Nov 2007 23:56:51 +0000

to Ivan
No jo, je to tak… 🙂 Taky ten zvuk na konci a jak to herec sehrál. Pavla Kohouta bych nijak neobhajovala. Da se umeni oddelit od zivota? Je chovani umelce (Mazorta a jinych) obhajitelne okolnostmi?

Od: Ivan, ten co pochybuje

Ivan, ten co pochybuje — Thu, 15 Nov 2007 23:47:29 +0000

Von jich Kohout rozplakal?
Von jich Kohout rozplakal? Tak to nejsou prvni, pani Veroniko. Ten uz rozplakal lidi, to by se divila. Treba studenty, kery jako kovany soudruh vyhazoval ze skoly …

Od: Apophis

Apophis — Thu, 15 Nov 2007 12:01:44 +0000

to Veronika
Další, dost negativní recence vyšla v HN (Hrbotický). Je zajímavé, že lidé, se kterými jsem o hře mluvil (a kteří ji viděli), jsou polarizovaní mezi líbilo a nelíbilo, nic mezi tím (což nakonec ukazují i kritiky). Je asi fakt, že člověk podvědomě srovnává s předchozím divadelním kusem, což byla v mém případě skvostně udělaná hra Drei Schwestern mnichovské Kammerspiele začátkem listopadu. Ta v mém privátním kulturním deníčku dostala 5 bodů z pěti, Malá hudba moci pak jeden a půl. Dík za názor!

Od: Veronika Řepíková

Veronika Řepíková — Thu, 15 Nov 2007 11:09:00 +0000

to Apophis
No vidíte. Mně to fakt sedlo. Zinscenování se mi líbilo. Hodně jsem byla pod vlivem srovnání s Davidem a Goliášem, které bylo takovou klasickou měštanskou komedií z počátku 20. století. Některé momenty v Malé hudbě moci byly nejspíš přehnané, co se výstavby příběhu týče, ale v celkovém vyznění pro mě nebyly kritické. Co je „věrohodný děj“ na divadle? Jo a vyrovnávání s minulostí určitě. Přišlo mi ale, že Mazort z toho rozhodně nevyšel nevinně. Líbilo se mi, že to nebylo jednoznačné.

Od: Apophis

Apophis — Thu, 15 Nov 2007 10:54:37 +0000

mně se to nelíbilo…
Já tedy představením zdaleka nadšený nebyl. Schematické a až karikující zobrazení levičáků i pravičáků, stejně tak přehnané atributy prostředí zcela neodpovídající době (NDR 80. let), nevěrohodný děj. Více než o divadelní kus šlo o Kohoutovo vlastní vyrovnávání se svou minulostí či spíše jeho výklad této minulosti. Pokud jsem četl kritiky, i tady panuje nebývalá nejednotnost názoru: od „plytké telenovely“ (v Týdnu citována tuším Machalická), přes „melodrama“ (LN) až po velmi pochvalnou recenzi (Týden).